Nejen fotbalové zápisky z cest vol.8
Osmé zápisky budou trochu osobní, dopředu se omlouvám. Jo, a budou i pro kamarády laiky, čili omluvte občasné nošení dříví do lesa.
Stalo se to relativně nedávno, v prosinci 2016. Úplně nový stadion U.S.Bank v Minneapolis se po zápase s Cowboys z Dallasu vyprázdnil, plejeři utekli do sprch, foťáci poslat rychle ty nejlepší kousky do světa, v hledišti už nikdo nezůstal. Na ploše jsme zbyli tři, já, securiťák a Adrian Peterson v teplákovce. Já vstřebával první hodiny strávené s foťákem v ruce na ploše stadionu NFL, Adrian byl zraněný a zřejmě už v té době tušil, že to je jeho konec ve fialovém dresu, dresu, ve kterém se stal legendou a dostal přezdívku Fialový Ježíš. Myslím, že se tak trochu s tím stadionem loučil. Stáli jsme vedle sebe a mě napadlo, že se ho zeptám, jestli mu mohu potřást rukou. Souhlasil, prohodili jsme pár vět a udělali si selfie. Ruka se mi strašně třásla, nakonec jsem to cvakl, ale tu fotku moc neukazuju. Nejsem na ní pyšný, respektive nebyl jsem. Jednak je poznamenána tím třesem a pak taky securiťák říkal, že jsem se nezachoval profesionálně. Tak jsem se mu omluvil. Tomu bezpečákovi, AP byl naprosto v pohodě. A nikdo jiný tam nebyl.
Střih. Neděle 20.ledna 2019, NFC Championship Game, prostě semifinále té nejlepší ligy na světě. Událost, která pro hodně z 330 milionů obyvatel země se zkratkou USA, znamená víc než cokoliv jiného. Vyjma jedné věci. Super Bowlu.
Nevím, jak se povedlo, že jsem se ocitl s akreditací na ploše. Mohla to být má vytrvalost, mohly to být moje fotky, možná za to mohl Teddy Bridgewater, který si dal mou fotku na svůj instagramový a facebookový účet, a taky za to možná mohla podpora České asociace amerického fotbalu. Pravděpodobně se to nikdy nedozvím, Saints mi nicméně akreditaci udělili. A to hned dvě.
Ještě než se na plochu vyběhli hráči rozcvičit, strhl se poprask kolem jednoho muže. Evander Holyfield se jmenuje. Mistr světa v boxu v těžké váze a muž jemuž jiný mistr světa, nějaký Mike Tyson, ukousl před lety kus ucha. Potkal jsem ho už září v Atlantě, zřejmě je velkým fotbalovým fandou. Evander si podal ruku a usmíval se při pořizování selfies snad se stovkou lidí. Včetně mnoha fotografů. Oficiálních. A já si v ten moment uvědomil, že je na čase přestat si to setkání s Petersonem vyčítat.
Jak jsem slíbil, tentokrát jsem spoušť stiskl a Steva Gleasona vyfotil, fotil jsem Gayle Benson, majitelku Saints, ta mi dokonce poděkovala a během rozcvičení jsem se na přání více věnoval Rams.
Atmosféra v Superdome byla od začátku zápasu elektrizující. Což neříkám jako fanoušek Saints, ale jako sportovní fanda, který zápasů hlavních amerických profesionálních lig viděl více než 60. Pokud byli na míči Rams, vytvářeli diváci hotové peklo. Nepředstavujte si však žádné ohně, dýmovnice či pyrotechniku. V USA se fandí pouze hlasivkami.
Saints rychle vedli 13-0 a měli zápas pod kontrolou. Bohužel to mělo být 21-0, první dva drivy měly skončit touchdowny. Ukázala se ale bolest současného kádru Svatých, a sice absence kvalitního tight enda (co Arnold dropnul, to by Gronk, Kelce nebo Graham určitě chytil) a málo kvalitních receiverů. Když se podaří pokrýt Thomase, ostatní ho nenahradí, byť se této úlohy může Smith či Kirkwood v příští sezóně úspěšně zhostit.
Tahle hra si říká americký fotbal a v ní vedení o 13 bodů po první čtvrtině neznamená vůbec nic. Rams převzali iniciativu po podařeném fake puntu, rychle stáhli náskok a do šaten se šlo za stavu 13-10.
U toho fake puntu bych se zastavil. Nerozuměl jsem tomu. Věřte nebo ne, když se special týmy k puntu chystaly, nahlas jsem to česky glosoval, bacha na fake, je to Hekker! No, neslyšeli mě. Anebo nerozumí česky. A v hledáčku následně sledoval, kterak Hekker svým pasem jednoduše získal první down. Hekker se o fake punt pokusil už ve vzájemném zápase v základní části a pokud mě paměť neklame, pokouší se o to často. Proto mi nebylo jasné, proč na to Svatí skočili. Stalo se.
Druhá polovina začala opět slibně, Saints první drive Rams zastavili a sami skórovali touchdown. Berany to však nezlomilo, pomalu náskok stáhli a nakonec vyrovnali.
V čase cca 1.40 do konce zápasu se stalo něco, co doteď nikdo nepochopil. Obránce hostů viditelně fauloval receivera Saints, píšťalka ovšem nezazněla. Místo prvního downu, tří běhových pokusů a vyčerpání časomíry, jednoduchého field goalu a vítězství Saints, museli Svatí kopat hned a protivníkovi nechali dostatek času, aby vyrovnal a v prodloužení zvítězil. O zmíněném faulu se toho řeklo a napsalo hodně, v USA asi není žhavější téma, ale asi je čas jít dál. Budu si tento moment pamatovat navždy, nikdy nezapomenu na zničeného hlavního kouče Paytona a nikdy nepochopím, proč tak evidentní faul rozhodčí neodpískali, ale nemá cenu se v tom dál pitvat.
Jednu věc vím jistě. Nemohl bych být rozhodčím. Mějte mě za poseru, ale já bych se vnitřně s takovým selháním nedokázal smířit. Ta představa, že jsem svým špatným rozhodnutím zničil sen mnoha desítek lidí na hřišti a v případě NFL i milionů lidí mimo hřiště, tak ta mě úplně děsí. Nemyslím si, že v tom byl úmysl, byť přestěhování do LA, výstavba nového stadionu a potřeba získat fanouškovskou základnu k určitým spekulacím a konspiračním teoriím svádí. Pokud bych tomu ale věřil, přestal bych fotbal sledovat.
Když kopáč Rams, všechna čest jeho noze, proměnil vítězný field goal a hráči z Los Angeles zaplnili střed hřiště, zůstal jsem stát u postranní čáry a asi tak půl minuty se nehýbal. Nevěděl jsem, co mám dělat. Fotit se mi nechtělo, nicméně jsem musel. Byť nejsem agenturní fotograf, kterého by šéf sjel, že prošvihl první reakce vítězného mužstva, těžko by se mi vysvětlovalo (komukoliv), že jsem nefotil. Dalších 20 minut jsem mačkal spoušť, úplně přítomen jsem ale asi nebyl. Pak jsem odešel do prostoru pro fotografy, dal si kolu a koukal do zdi. Po chvíli to přešlo a já se vydal na hotel. S těžkým batohem, srdcem i myslí.
Sedím na letišti v New Yorku, čekám na letadlo do Londýna a následně se přesunu do Prahy. Těším se moc. Jen by mě mohly přestat bolet nohy. Z toho mnohahodinového klekání a vstávání jsem si je trochu rozbil.
Jsem za ty uplynulé skoro dva týdny hrozně vděčný, rodině, Radimovi Kroulíkovi z ČAAF, oddělení fotbalové komunikace Saints. Bez nich bych tu nebyl a neměl za sebou tak skvělé zážitky. Přemýšlím co dál. Ve focení fotbalu už toho víc dokázat nemohu a nastal možná čas, dát focení NFL sbohem. Jak s oblibou říkám, nejsem nejmladší a chtěl bych stihnout ještě pár věcí. Podívat se znovu do pralesů západní Afriky, zajet do Botswany a konečně vidět a vyfotit psy hyenovité nebo zkusit nějaký trek na Papua-Nová Guinea. Možná se konečně rozhoupu a rozjedu plánovaný gastro projekt. Pak by tolik času na NFL nebylo. Nevím. Další sezóna začne až v září. Času vše si promyslet bude dost. Ale asi se v září s tím batohem zase vydám za moře. Směr NFL. Každopádně děkuju za přízeň a pokud jsou tohle poslední Nejen fotbalové zápisky z cest, mějte se krásně, ideálně fotbalově. Who Dat!
Fotky ze zápasu Rams vs Saints budou. Kdy to nevím, do Super Bowlu to ale určitě stihnu.
