Nejen fotbalové zápisky z cest vol.7
Dvanáctá cesta po amerických sportovních stadionech nebyla původně v plánu. Lépe řečeno, v plánu byla, ne však v lednu. Ale Saints a Kuwait Airways byli jiného názoru. Arabské aerolinky mi zhatily rodinnou dovolenou, ze které jsem se měl v lednu vracet a Saints se svými výkony probojovali do play off.
Asi to bylo někdy v listopadu, kdy se v mé hlavě začal pomalu tvořit plán. Plán s názvem NFL Playoffs naživo. Jako sedmiročák (7 let fandím Saints) jsem si zápasů Svatých v televizi ve finální fázi NFL zatím moc neužil, a proto jsem byl ve střehu, když se reálně začala rýsovat možnost hrát první zápas doma. Pro plán cesty je to důležitý prvek.
Už s velkým předstihem jsem si pod free cancellation policy zabukoval hotely ve všech možných městech, kde by se mohlo hrát konferenční finále a tajně doufal, že to bude někde v teple. Nikdy jsem nerozuměl řečem, že bez sněhu a zimy není fotbal fotbalem a upřímně lituju všechny fanoušky Packers, Pats, Bills, Seahawks atd., kteří to sezení na promrzlé sedačce musí snášet. A mám-li se maličko pustit do kontroverze, nevěřím, že ty řeči o zimě někdo myslí vážně. A pokud ano, pravděpodobně to jeho zadek nikdy neokusil.
Hotely jsem měl pochystané, v polovině prosince koupil letenku, kvůli větší pružnosti s návratem z New Yorku, společně s ČAAF, ČT a deníkem Sport jsme napsali Saints. Jen tak. Abych měl čisté svědomí. Saints nemají zrovna vstřícnou akreditační politiku, a proto jsem v nic nedoufal. Ale kdo to nezkusí, nic nezíská.
Zabral až čtvrtý email. Byl trochu osobní. Celkově teda asi sedmý, ty zbylé se týkaly minulé sezóny. Ale zabral. Noro Kalinai to okomentoval, že jsem akreditaci dostal za vytrvalost. No, něco na tom bude.
Radost byla veliká, i slza ukápla. Představa, že budu fotit v Superdome, byla neskutečná. Prostě splněný sen. A taky jsem trochu brečel, protože jsem přišel o 400 dolarů. Pár hodin před tím jsem si totiž koupil lístek.
Přesto jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli odletím. Hlava by chtěla moc, tělo stávkovalo. Nakonec jsem odletěl. A velkou zásluhu na tom měl kamarád, lékař a skvělý fotograf, Patrik Richtr. Patriku, děkuju.
Pro popis prvních dnů aktuální cesty použiju poznámky z mého facebookového profilu :
Telegraficky ze Charlotte
Prosím vás, když už sem, do toho Bohem zapomenutého města, musíte, neříkejte imigračnímu úředníkovi, že fandíte Saints. Taky by vás nemusel pustit. Mně říkal něco ve smyslu, abych se otočil na patě a mazal zpátky tam, odkud jsem přiletěl.
Telegraficky z New Orleans
Banana boy. Tak nějak si poslední týden připadám. Všude samý banány. K snídani, obědu a večeři. Abyste mi rozuměli, mé staré tělo už delší dobu stávkuje a já víc ležím v posteli, než že bych po večerech chytal ve francouzské čtvrti korálky. Snad už to brzo přejde. Přece jsem neletěl na druhý konec světa jíst banány. Chci si dát jambalayu, gumbo, ústřice, želví polévku, po boy a kousky smaženého aligátořího ocasu!
Nic. Za pár hodin půjdu fotit. Čeká mě Superdome, nejlepší sportovní hala na světě, 74 tisíc diváků a věřím, že i skvělý fotbal završený vítězstvím Saints. A pak bych si mohl dát tu jambalayu.
Konec CTRL+C a CTRL+V.
Focení jsem si užil moc. Vyjma první čtvrtiny. Asi mě chápete, jak mi bylo. Já nečekal hladké vítězství, čekal jsem boj a tipoval velmi vyrovnaný zápas, s tím, že vyhrát můžou obě mužstva. Eagles měli prostě formu jako hrom. A první čtvrtina byla prostě zničující. Nicméně nakonec to vyšlo a já se nemusel stěhovat do LA. Vlastní zápas asi rozeberou, resp. už rozebrali povolanější, z pohledu fotografa se nestalo nic, co by mě na základě předešlých zkušeností s focením NFL překvapilo. Místa bylo málo, když už jsem nějaké našel, stoupl si přede mě mobilní kameraman s cable boyem po boku a bylo vymalováno. Světlo bylo děsný, prostě hala. Ale fotky jsou. Před cestou jsem se s partnerem mých cest, ČAAF, dohodl, že už nebudu zveřejňovat obvyklých 100 fotek, protože to není sranda a je za tím strašně moc hodin práce. Ale hlavně, málokdo si opravdu poctivě prohlédne 100 fotek, a proto to musím zredukovat. Dnes jsem je poslal. Bylo jich 128.
Před pár měsíci jsem napsal, že New Orleans je pro mě z pohledu atraktivity amerických měst na druhém místě. Hned po New Yorku. Kdybych to psal dnes, asi bych pořadí upravil a město jazzu, vúdú a skvělého jídla by poněkud kleslo. Jazzových klubů ubývá, za to přibývají disco a night kluby, ceny rostou, kvalita služeb klesá. Ale dám mu ještě šanci, stále mi pár dní zbývá. Půjdu se podívat do čtvrtí, kam turisté běžně nechodí.
Sedím v pivovaru Courtyard, úplně nejvíc punkovém pivovaru, co jsem kdy navštívil, piju skvělou New England IPA Birth of Divinity a přemýšlím co dodat.
Snad jen to, že jsem dostal další akreditaci a v neděli budu fotit finále NFC!
Mějte se krásně, prostě fotbalově.
