Nejen fotbalové zápisky z cest vol.3
Tak už to mám skoro za sebou. Momentálně čekám ve Filadelfii na vlak do Newarku a zítra někdy kolem poledne budu doma. Doufám.
Kde dneska začít? Asi tam, kde jsem minule skončil. V Oaklandu po velmi povedeném a dramatickém závěru TNF. Nebudu si hrát na znalce místopisu, mohu jen říct, že z toho, co jsem viděl, vypadá Oakland chudě, zaostale a zanedbaně. Ale fotbalové fanoušky má úžasné. A teď mluvím o těch fandících Raiders. Jsou tu totiž evidentně i jiní. Měl jsem před zápasem hlad a říkám si, že nechci jíst dnes na stadionu, že bych radši nějakou místní hospodu. Našel jsem takovou. Jen v té televizi na stěně vysílali kopanou, na zdi visela obří vlajka Realu Madrid a vedle ní velké plakáty Ronalda. Asi tak 1 km od Coliseum Arény. Tohle bych fakt nečekal, ale proti gustu…
Ale to je malá odbočka v čase. O zápase jsem již psal, stručně, byl skvělý.
Další den byl ve znamení přesunů. Musel jsem se nějak dostat do Pittsburghu a tak jsem letěl do Vegas.
Bylo to kupodivu nejjednodušší spojení, kufr mi odbavili až do Pittsburghu, mezi lety jsem měl cca 6 hodin volno, takže nebylo co řešit. Namířil jsem si to rovnou do kasina Bellagio vyhrát nějaký ten milion. Dolarů samozřejmě.
Nejdřív jsem zkusil black jack. Asi tak za 5 minut jsem byl chudší o 20 babek, těch místních a řekl si, že takhle teda ne. A šel jsem ke klasice, k automatům s postranní pákou. Nebudu vás napínat. Po hodině jsem odešel s 60 dolary v kapse, jako navíc a s pocitem světáka, kterému patří svět, jsem onen milionový jackpot přenechal jiným.
Do Pittsburghu jsem dorazil časně ráno a kupodivu, ne zase tolik unaven. V letadle totiž zabraly léky na spaní, děkuju Petro a já skoro celý let prospal. Nevídaná věc.
Přes den jsem si trochu prošel downtown, viděl zvenku PPG Arénu, kde hrají místní Penguins, baseballový stánek PNC Park, dal si pár místních piv, poptal se na lokální jídlo, ochutnal vynikající pierogi s trhaným vepřovým a samozřejmě nevynechal Heinz Field, domov Steelers.
Druhý den začal nepříliš povedenou snídaní a v tom samém podniku o parník horšími pierogi se zelím. Ale byl to první a poslední smutný zážitek toho dne. Od cca jedné hodiny odpolední jsem strávil šest nezapomenutelných hodin focením zápasu 7.kola NFL, Bengals @ Steelers.
Jestli jsem minule vynášel do nebes úvod TNF, pak tady ho musím ztrhat. Upřímně, bylo to otřesné. Já nevím, ale já tyhle středoškolský marching bandy nemusím. A už vůbec ne, když nahrazují cheerleaders.
Zápas samotný byl velmi dobrý. Trio B je, zdá se, opět ve formě a troufnu si říct, že tenhle mančaft dojde letos daleko. Co se vlastních fotek týče, stále jsem neměl čas je protřídit, vlastně nevím, co jsem zachytil. Mám pár kamarádů, fotografů divoké přírody, a pro ty musí být tato slova dost divná, ale kluci věřte mi, že tohle je úplně jiná disciplína. Na hřišti není na nic čas, natož pak na nějakou kontrolu, promazávání, zamykání těch dobrých fotek … Pravda, byli tam i tací, kterým asistent nosil objektivy a další asistent co chvíli pelášil s kartami do work roomu fotky zpracovat a poslat do světa. Ale mezi takové fotografy nepatřím. Takže nevím, uvidím ve čtvrtek. Jedno vím nicméně jistě. Pokazil jsem touchdown Smith-Schustera a nebyl jsem u dvou sacků ke konci zápasu. Všechny tři situace mě mrzí. Ale tak to chodí. Touchdown Ju-Jua byl strašně rychlý, já měl v ruce šestistovku a než jsem stačil přehmátnout pro druhý foťák, Ju-Ju byl v endzóně a já nestačil zaostřit. Škoda. Byl totiž přímo proti mně. No a ty sacky? Je to těžký. Já se snažím číst hru, předvídat, co se stane. Bengals dotahovali a já čekal nějakou big play. Bohužel přišly dva sacky, které jsem z druhé endzóny vyfotit nemohl.
Malou náplastí budiž mi fakt, že mě po zápase požádal T.J.Watt o fotografii. A pokud se slova „Could you do a picture of us?“ a „Yes, of course.“ dají zařadit do ranku „rozhovor“, pak se stal mladší bratr mega slavného J.J.Watta druhým fotbalistou NFL, se kterým jsem mluvil.
Další den byl opět dnem přesunu, poprvé jsem využil služeb ikony autobusové dopravy Greyhoundu a do Filadelfie se dostal po sedmi hodinách v autobuse, do kterého bychom si my v Evropě nesedli. A pak, že se máme špatně.
MNF v podání Redskins @ Eagles byl slušný zápas. Nadchl mě stadion, který je stejně jako Heinz Field moc povedený, stejně tak i atmosféra na stadionu, a také fakt, že nikdo v průběhu zápasu neodcházel na záchod, jídlo ani pivo (jehož cena mě mimochodem mile překvapila). Kdo sleduje můj facebook, ví, že jsem seděl hned vedle slavného fanouška Eagles Mad Doga a byl to teda zážitek. Ještě teď mi zvoní v uších.
Nic, to je asi vše. Bylo to hrozně fajn. Fotil jsem dva zápasy, na dalších dvou byl jako divák, viděl jsem zápas NCAA a poznal několik amerických měst. Přesto nejsem na 100 procent spokojený. Nějak mi chyběl hokej. Byl jsem ve městech, kde hrají Sharks, Golden Knights a Penguins, ale neviděl ani jeden zápas. A to je asi škoda. Hokej mi chybí. I když manželka tuhle říkala, že by ráda viděla New York a Jarda hraje v únoru v oblasti Velkého jablka tři zápasy. Řekl bych, že jí ten New York ukážu.
