Nejen fotbalové zápisky z cest vol.11
* původně psáno jako epilog aneb poněkud neucelený proud myšlenek během cesty do NYC
Nebaví mě bojovat s větrnými mlýny, nesmyslné věci mě umí rozhodit, neumím je úplně vytěsnit a zapomenout.
Poslední zápas NFL jsem fotil 9.září 2019, Texans přijeli do New Orleans, poprvé v životě jsem fotil NFL ve dvou dnech po sobě. V té době mi akreditace přišly jako samozřejmost, požádáte a ze tří pokusů dostanete dvě. Teda aspoň mně to s podporou Radima Kroulíka takhle nějak vycházelo.
Nejenom před mým objektivem se tu neděli a pondělí ocitli Patrick Mahomes, Travis Kelce, Tyreek Hill, Nick Foles, Calais Campbell, Drew Brees, Alvin Kamara a spousta dalších fotbalových hvězd. A také J.J.Watt, člověk, kterého si natolik vážím, že jsem ho chtěl fotit hned po Drew Breesovi. Jako úplně nejvíc. A to se mi splnilo. Oboje.
Poprvé jsem cestu za fotbalem s někým sdílel. Bylo to hrozně fajn, ale v mysli jsem už plánoval zopakování focení zápasů playoff. Bohužel jsem v lednu 2020 onemocněl a schedule playoff zápasů byla tak nejistá, že se mi nechtělo riskovat divoké cestování po Státech a zdraví a na srdcervoucí prohru Saints s Vikings jsem se díval pouze doma v televizi.
Nikdy by mě ale nenapadlo, že zápas s Texans byl ten poslední. V pořadí devátý a ten jubilejní se konat prostě nebude. Přišel covid, sezóna bez diváků, cestování a samozřejmě bez focení. Drew Brees se rozloučil s kariérou prohrou s Tomem Bradym a já se začal sám sebe ptát, jestli chci pokračovat. Má smysl žádat spoustu lidí okolo o laskavost, utrácet mraky peněz a trávit desítky hodin úpravou fotek. Nedokázal jsem toho už dost? Nebylo by lepší skončit? Pralo se to ve mně. Naplánoval jsem s pomocí Bedřicha Laubeho výstavu a kvůli covidovým opatřením ji zase zrušil. A nakonec si řekl, že jakmile se Amerika otevře, pojedu. A pokusím se i fotit.
Z New Orleans přišla bohužel sprcha v podobě oznámení, že NFL nařídila klubům omezit počet akreditací. Kvůli šíření covidu. Ale neptejte se mě, jak to myslela nebo bohužel stále myslí. Nevím to. Jediné, co je jasné, je, že kluby mohou udělit pouze 30 akreditací pro fotografy a kameramany dohromady (18 domácí, 12 hosté). Minulý rok se to zdůvodňovalo prevencí v šíření covidu. Letos důvod neznám, tipuju, že bude stejný.
Jel jsem. Jako fanoušek fotbalu, bez neuvěřitelně těžkého batohu, který s sebou furt taháte, abyste ty věci v něm ve finále použili jednou, maximálně dvakrát. Covid jsem na ploše neroznesl, ale je dost možný, že jsem ho chytil v hledišti. Znáte to: třicet foťáků s rouškama na hubě a navíc rozstrkaných po celém hřišti, tak na ty covid jde, navzájem si ho předávají a plivou ho na všechny okolo. Ale 75 tisíc řvoucích lidí, namačkaných na sebe, tak na ty starej coviďák kašle.
Teď jsem možná s tou váhou batohu někomu vyloudil úsměv na tváři. Nedivím se. Je to přece moje práce a foťáky jsou holt těžký. Akorát že vůbec. Teda to první. Dělám to jen proto, že mám fotbal rád a díky fotkám a Martinu Haškovi ze Sportu ho můžu přiblížit i českým sportovním fanouškům. Nic jiného v tom není a svou rodinu tím vážně neživím.
Cesta se kvůli zdravotním lapáliím moc nepovedla, viděl jsem prohru Saints s Cowboys, nudu v Houstonu, kterou obstarali Texans společně s Colts, koš Tomáše Satoranského a z LA se radši předčasně vrátil domů, aniž bych viděl Sofi Stadium.
Život je někdy krutej, na druhou stranu si říkám, že se ten nahoře prostě rozhodl, že KaKamil už všechno viděl a ochutnal. Hele, když se ohlídnu, nestěžuju si. Z plně funkční, bohužel také chudé rodiny (nikdy jsme neměli auto, nebyli na dovolené), jsem se dostal do Prahy, pak zpět na sever a stal se inženýrem ekonomie, pak zase do Prahy, abych se na skoro 20 let ponořil do tajemství finančních trhů.
A to na plný koule. Deset let jsem pracoval pro nejlepší FX banku u nás a spolu s kolegou denně zobchodoval vyšší desítky, občas i stovky miliónů EUR. Jednou mi dokonce zavolala naše milá PPF a chtěla cenu v 250 milionech USD proti koruně. Jako obě strany, musíte jim dát stranu nákupu i prodeje a jako taková hruška williams naložená v koňaku a spočinutá na pátém patře narozeninového dortu, byl fakt, že jsem byl v kompetici. Pro neznalé: ptali se ještě jiných traderů a není nic jednoduššího, než, že ten, kdo obchod nedostane, to tomu druhému tak trochu zkurví. No, miláčci jsme nebyli. Trading je často svině. Obchod jsem dostal já, dal jsem nejlepší cenu a byl najednou krátkej 250 mio USD. Jako že jsem měl pozici minus 250 miliónů dolarů. To je pár miliard korun. Mno. Zvedl jsem sluchátko a svému brokerovi a zároveň kamarádovi Radkovi (moc mi chybíš, kámo!) říkám: Kupuj všechno! What? Radku, kupuj všechno, co uvidíš. Okay, man. Zněla asi odpověď. A Radek začal kupovat. Kdo nezažil, nepochopí. Trh byl naštěstí dlouhý a já z toho vyšel s obrovským ziskem a pochvalou až z Amsterdamu. Přijela dokonce i delegace. Po zádech teda plácala kolegu, který ten den nebyl v práci, ale kdo by řešil detaily, že? Šéf je vždycky šéf.
Zpět k fotbalu. Výstava se nakonec konala v květnu a byl to sukces neskutečnej. Na vernisáž se dostavila i část nového klubu NFL Hungry Pigeons, bylo to to prostě velkolepý. Jen se ještě neví, kde přesně budou sídlit a hrát.
Byla výstava tečkou za vším? Sám nevím. Možná jo a asi mi to v tom květnu hlavou proběhlo nikoli jen jednou. Uvidíme.
Letím znovu. Už mnoho týdnů jsem domluvený, že se trošku přidám k Norimu Kalinaiovi a jeho CK Inžinier Tour, první část cesty, NYC a NO si ale odjedu sám.
Když jsem někdy v květnu nebo kdy to bylo, viděl schedule nové sezóny, měl jsem jasno. Jedu a pojedu fotit Week 6 a Burrowa s Chasem v Superdomu. S Martinem a Petrem z toho uděláme boží reportáž. Bohužel člověk míní, pánbůh, resp. Goddell mění. Vůbec mě nenapadlo, že je Chase rodák z New Orleans a vzhledem k tomu, jak se v LSU zapsal Burrow, bude to z pohledu médií nejen státu Louisiana vrchol sezóny. A vy v tom oddělení mediální komunikace můžete rozdat jen 18 akreditací.
Někdy to chce prostě koukat za roh. A když nemáte za zády Getty Images nebo Reuters, chce to myslet. Asi jste už četli část mé emailové komunikace se Saints. Moc mě to mrzí, zároveň jsem ale pyšný. Slova o minulých akreditacích a příslibu nových mě vlastně donutila nenazvat tyhle řádky epilogem.
Asi takhle. Nejsem si jistý, že ten 10.zápas někdy odfotím, ale asi se o to pokusím.
Who Dat!
